Zemřel Petr Tuček

Začátkem února zasáhla naše členy a spolupracovníky velmi smutná zpráva. V neděli 31. ledna 2016 v pozdních nočních hodinách zemřel po krátké těžké nemoci Petr Tuček. Opustil nás ve věku nedožitých 61 let po aktivním životě naplněném převážně prací v Dopravním podniku města Brna i neúnavnou činností při organizování nostalgických akcí na železnici a v brněnské městské dopravě. Členové našeho spolku ho znali především jako spolehlivého spolupracovníka, který nám mnohokrát vypomohl na akcích, které jsme pořádali nebo spolupořádali. Odchodem Petra Tučka jsme ztratili skvělého přítele, rádce a spolupracovníka. O jeho lidských i profesionálních kvalitách nejlépe vypovídá smuteční řeč, kterou 9. února 2016 přednesl na jeho pohřbu v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích Ing. Libor Konečný:

Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté.
Petra Tučka jsem poznal v létě 1994. Pracoval jsem tehdy na brněnském ředitelství drah a jednou z mých činností bylo organizování jízd parních vlaků a oslav výročí tratí. Petr v té době působil jako dobrovolný průvodčí parních vlaků v historické uniformě z doby první republiky. Ač byl pracovníkem DPMB, tak se výborně orientoval i v železničním provozu. Díky své rozvaze, klidu a schopnosti rychle a důsledně řešit problémy a nebezpečné situace mi postupně začal dělat pobočníka na zvláštních vlacích a pomocného režiséra při organizování oslav. Stal se mým nepostradatelným spolupracovníkem, na kterého jsem se mohl vždy spolehnout, a bylo i jeho zásluhou, že bylo možno za těch 12 let naší spolupráce zvládnout desítky akcí, které se odehrávaly souběžně s normálním železničním provozem, bez nehod a úrazů. V Brně v té době byly 4 provozní parní lokomotivy a mezi nejnáročnější akce, které neměly obdobu na celé síti ČD, patřilo 6 ročníků zimních parních rychlíků „Šerák“ z Brna do Jeseníku nebo Retrovlak 1938 z Jeseníku do Hanušovic. Naše spolupráce trvala až do roku 2006, kdy jsem ve své funkci skončil. Petr potom směřoval více k parním lokomotivám, kromě brigád na údržbě a opravách soupravy historických osobních vozů se začal věnovat i údržbě a opravám parních lokomotiv. Zvláště bych chtěl připomenout jeho práci na opravě brněnské chlouby, parní lokomotivy 475.101, která je kulturní památkou. Při zaměstnání vystudoval hluboce po své životní padesátce železniční průmyslovku, složil zkoušky na strojvedoucího elektrických lokomotiv střídavé trakce a na topiče parních lokomotiv a začal na nich jako topič jezdit. Věnoval se i záchraně historických železničních vozidel a plavidel – spolu s kolegy zachránili historický služební vagón z dvacátých let a hlavně spolu s kapitánem P. Martinem Bejčkem zachránili historickou loď „Dallas“, která se stala Kulturní památkou. Toto jejich záslužné dílo zůstalo bohužel v současnosti nepochopeno a ocení jej až budoucí generace. S kapitánem Petrem Tučkem odchází z tohoto světa nejen vpravdě renesanční osobnost v oblasti hromadné dopravy a výborný kolega, spolupracovník a kamarád, ale i část historie města Brna. Petr kromě svého základního povolání kapitána lodní dopravy na brněnské přehradě řídil všechny druhy tramvají – od těch historických až po ty nejmodernější, trolejbusy, měl zkoušky na autobusy, na parní tramvaji „Caroline“ mohl dělat topiče a jediné vozidlo v dopravním podniku a technickém muzeu, na které neměl oprávnění, byla koňská tramvaj. Ale protože jako dlouholetý chovatel psů měl kladný vztah ke zvířatům, tak věřím tomu, že by i tuto zvládl. Za těch 40 let služby můžeme téměř s jistotou předpokládat, že alespoň jednou svezl každého obyvatele Brna, ať již při cestách do školy a zaměstnání, za kulturou a zábavou, tak i ve chvílích oddechu na lodích na přehradě nebo na parních vlacích, kde rozdával radost dětem, které zde tvořily převážnou část cestujících. Je proto více než symbolické, že nás na věčnost předešel na svátek sv. Jana Bosca, který se věnoval péči a výchově dětí a mládeže. Za všechno bych mu chtěl poděkovat. A s vědomím slov sv. Jana Zlatoústého „ Po smrti si nic nevezmeme s sebou, jenom to, co jsme dali jiným“ vím, že Petr před Pána nepředstoupil s prázdnýma rukama, a věřím, že se s ním jednou setkáme v moři Božího milosrdenství."