Přejezdová zabezpečovací zařízení mechanická

Mechanické závory byly první prostředkem, sloužícím k zabezpečení železničních přejezdů. Také v jejich případě došlo k technickému vývoji od primitivních zásuvných zábran přes závory otočné až ke sklápěcím. Poslední typ ovládl železnice na téměř celé století a jeho princip využívají i samočinná přejezdová zařízení. Za hlavní výhodu sklápěcích závor lze považovat skutečnost, že je možné uzavření přejezdu naráz a z jediného místa. Původně používaný jednodrátový systém začal na počátku dvacátého století nahrazovat systém dvoudrátový. Zásadním bezpečnostním nedostatkem jednodrátových závor je skutečnost, že při přetržení drátového táhla dojde k jejich otevření. Přestože již v prvním desetiletí dvacátého století došlo k patentování a zavedení několika typů předzváněčů a rychlostních pohonů, umožňujících obsluhu mechanických závor ze vzdáleného místa, toto provedení se začalo masivně rozšiřovat až ve dvacátých letech dvacátého století. V rámci úspor vyvolaných poválečným nedostatkem tehdy docházelo k soustředění obsluhy několika přejezdů do jediného místa a následnému rušení zbytných závorářských stanovišť. Neomezená vláda mechanických závor na našich železnicích trvala až do poloviny padesátých let dvacátého století, kdy začalo masivní budování samočinných přejezdových zabezpečovacích zařízení

Exponáty:

Mechanické závory jednodrátové	Mechanické závory dvoudrátové ovládané místně	Mechanické závory dvoudrátové ovládané dálkově
Pohon pro místně obsluhované dvoudrátové mechanické závory	Rychlostní závorový pohon Zapínací kruh	Rychlostní závorový pohon Liberta 1922, původní provedení	Rychlostní závorový pohon Liberta 1922, novější provedení
Rychlostní závorový pohon ČKD 1934 mechanický	Rychlostní závorový pohon ČKD 1934 elektrický