Elektromechanická zabezpečovací zařízení německého vzoru
Zabezpečovací zařízení německého vzoru se na naše železnice dostala následkem historických událostí závěru třicátých let dvacátého století. Na základě nechvalně známé mnichovské dohody muselo v předvečer druhé světové Československo odstoupit svá pohraniční území nacistickému Německu. Mnohé železniční tratě vybudované v době habsburské monarchie jako hlavní ztratily po vzniku Československé republiky v říjnu 1918 svůj význam. Geografické rozpoložení nového státu totiž vyžadovalo preferovat především směr západ–východ. Situace se zásadně změnila právě po převzetí do správy Německé říšské dráhy na podzim roku 1938. S nástupem nového provozovatele došlo v některých případech i k výrazné změně povahy vybraných tratí, především pak těch, které byly pro Německo a jeho válečné plány velmi důležité. V mnoha případech proběhly zásadní reorganizace provozu, připravovala se výstavba nových stanic, spojek a celých tratí. Ještě v závěru třicátých let započalo ve vybraných stanicích projektování a následná výstavba nových zabezpečovacích zařízení podle normálií říšské dráhy. Několik významných železničních uzlů tak získalo tehdy nejmodernější elektrodynamické zabezpečovací zařízení s mechanickými návěstidly a výhybkami stavěnými elektromotorickými přestavníky. Ty nejmenší stanice byly naopak vybaveny zařízením mechanickým. Na nádražích střední velikosti se v naprosté většině případů objevilo elektromechanické zabezpečovací zařízení sestavené z prvků stavební řady Einhheit. Mělo mechanická návěstidla a výhybky s mechanickými přestavníky ovládané prostřednictvím drátových táhel pákami. Konstrukce všech prvků tohoto zařízení se zásadně lišila od podobných zařízení našeho vzoru, a to i přesto, že jako základní stavební prvek sloužil hradlový závěr. Nejmarkantnějším rozdílem mezi naším a německým systémem bylo použití dvou stavědlových přístrojů, přičemž jeden sloužil jako řídicí a druhý jako závislý. Po skončení druhé světové války a obnově Československa v původních hranicích převzaly všechny tratě opět ČSD. Ve většině případů upravily a přizpůsobily německé systémy svým předpisům. Údržba zcela atypických zařízení však přinášela značné potíže, především s opatřováním náhradních dílů. V průběhu let tak železniční správa většinu německých prvků nahrazovala českými. V připravované muzejní expozici našeho spolku jsme se rozhodli věnovat prostor i německým elektromechanickým zařízením. V době, kdy projekt muzea vznikal, však na naší železniční síti sloužil již jen zlomek původně vybudovaných zařízení. V létě 2008 se nám přesto podařilo získat uzávěru koleje ze stanice Sokolov a o pět let později mechanickou předvěst z Jindřichova ve Slezsku. Zásadní změnu přinesly roky 2019 a 2020, kdy náš spolek odkoupil část německého zařízení ze železniční stanice Brantice a podílel se na likvidaci pozůstatků bývalé hlásky Gránice. Za účelem získání chybějících náhradních dílů a prvků jsme navázali spolupráci s Polským sdružením příznivců železnice (Polskie Stowarzyszenie Miłośników Kolei), neboť na území Polska je v provozu ještě velké množství původních německých zařízení.
O historii elektromechanických zabezpečovacích zařízení německého vzoru pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 12/2020 časopisu Dráha.
