Váha z Bohuslavic nad Vláří

Každé správné nádraží muselo mít svoji váhu. Většinou se pořizovala zároveň s jeho výstavbou a umisťovala na vhodném přístupném místě. Na počátku dvacátého století se váhy častěji budovaly jako vestavěné přímo do podlahy staničního skladiště. Váha musela být velmi přesná, aby nebylo šizeno obecenstvo ani železnice. V pravidelných intervalech, zpravidla dvouletých, probíhaly u všech těchto zařízení důsledné kontroly a oprávněný technik do během nich vyrazil svoji cejchovní značku. Zpočátku sestávala z císařského orla, čísla zkoušejícího zaměstnance a posledního trojčíslí letopočtu revize. Po vzniku Československa se používal nejprve monogram RČS a následně symbol lva. Před zahájením provozu na nově vybudované Vlárské dráze v roce 1888 pořídila železniční správa váhy od firmy Paul Hoffmann, Wien–Budapest do všech stanic budované Vlárské dráhy, včetně Bohuslavic nad Vláří. Po Vlárské dráze jezdili velmi často naši členové jako doprovod zvláštních vlaků a tak o existenci těchto historických zařízení věděli. V létě 2015 proběhla na Vlárské dráze v úseku Uherský ostroh–Vlárský průsmyk zásadní modernizace zabezpečovacího zařízení, která vyvrcholila zapojením celé této části trati nazývané Horní vlárská dráha na dálkové řízení z Centrálního dispečerského pracoviště v Přerově. Následkem toho došlo ke zrušení dopravní služby ve většině stanic, odchodu zaměstnanců i vystěhování inventáře. V té době skončily všechny váhy, které na trati zbyly, ve sběrnách kovového odpadu. Výjimkou se stala ta bohuslavická, protože těsně před jejím odvozem výrazně poklesly ceny kovového odpadu. Díky informacím od jednoho z našich externích spolupracovníků jsme se o jejím osudu dozvěděli a rozhodli se váhu odloženou před nádražím zachránit. Chornický železniční klub nabídl jejímu majiteli částku odpovídající dvojnásobku ceny, kterou by obdržel ve sběrně kovového odpadu. Odvoz váhy proběhl v pondělí 27. března 2017. Po dohodě s vedením Provozního obvodu SŽDC Brno a se souhlasem Správy osobních nádraží SŽDC Brno jsme ji jako muzejní exponát umístili na nástupišti železniční stanice Boskovice a následně provedli její opravu. Na tomto nádraží, které je o celých dvacet let mladší, zůstane do doby zahájení výstavby Boskovické spojky.