Reléové staniční zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson

Ve druhé polovině čtyřicátých let dvacátého století se mezi odborníky na zabezpečovací techniku zformovaly dva názorové proudy. Obě skupiny trvaly na tom, že je nevhodné další zřizování zastaralých mechanických a elektromechanických zařízení, ovšem v názoru, jakou cestou se dát, již jednotné nebyly. Zatímco jedna část odborníků prosazovala urychlenou výstavbu elektrodynamických systémů, druhá trvala na opuštění systému pevné páky a přechod na zařízení reléová, tedy systém volné páky. K výhodám reléových zabezpečovacích zařízení (RZZ), u nichž jsou všechny potřebné závislosti vytvořeny výhradně elektricky, patří především zamezení možnosti postavení vlakové cesty na obsazenou kolej, zabezpečení posunu a možnost centralizace, kdy i nejsložitější železniční uzel může být řízen z jediného místa. Nakonec bylo rozhodnuto o vybudování ukázkového reléového zabezpečovacího zařízení a další směřování vývoje zabezpečovací techniky korigovat podle výsledků jeho zkušebního provozu. Protože s výrobou a výstavbou tohoto typu zařízení neměli českoslovenští výrobci žádné zkušenosti, byla krátce po skončení druhé světové války oslovena švédská firma L. M. Ericsson. Stanicí, jež se měla pyšnit historicky prvním RZZ na našem území, se stal Chrast u Chrudimi. K aktivaci zařízení došlo v roce 1950 a jeho budování trvalo dva roky. Systém firmy L. M. Ericsson měl individuálně, tedy jednotlivě stavěné výhybky. To znamenalo, že obsluhující zaměstnanec je musel nejprve pomocí tlačítek přestavit do požadovaných poloh a následně provést stlačením dalšího tlačítka závěr jízdní cesty a rozsvítit povolující znak na návěstidle. Švédské zařízení bylo na svou dobu velmi moderní a i z dnešního pohledu velmi zajímavé. Reléový sál sestával ze dřevěných stojanů obsahující klasická relé a další výstroj. Také na ovládacím a indikačním pultu převažovalo jako konstrukční materiál dřevo a elektrická výstroj v kolejišti se nacházela ve zvláštních taktéž dřevěných skříních. V případě výpadku napájení měl potřebný elektrický proud zajišťovat dieselagregát. Výhybky byly přestavovány elektricky, pomocí přestavníků, umístěných na naše poměry nezvykle rovnoběžně s kolejí. Při posunu měl výpravčí možnost předat obsluhu dohodnutých výhybek zaměstnanci v kolejišti a v případě poruchy šlo jednotlivé výhybky přestavit nouzově pomocí kliky. Zajímavým způsobem vyřešil výrobce i zabezpečení tří přejezdů nacházejících se v kolejišti stanice. Ve všech případech došlo k instalaci mechanických závor s předzvaněčem Trojlístek, dodaných podnikem ČKD. Firma L. M. Ericsson je doplnila speciálními elektromotorickými pohony, umístěnými cca 15 metrů od každého přejezdu. Mechanické závory tak obsluhovalo zabezpečovací zařízení elektricky. Také v jejich případě šlo obsluhu předat přímo do kolejiště a v případě poruchy použít kliku, zamčenou speciálním zámkem přímo ke skříni pohonu. Všechna použitá návěstidla byla samozřejmě světelná, stavebnicového provedení, a to buď systému AVOS, nebo AGA. Musela samozřejmě splňovat požadavky československého návěštění, včetně tvarového rozlišení svítilnových desek, nátěrů nebo použitím návěstí odpovídajících tehdy používané směrové návěstní soustavě. Téměř ihned po zahájení provozu se stalo zařízení malou senzací. Psal o něm odborný i regionální tisk a jezdily se na něj dívat delegace specialistů na zabezpečovací techniku i studenti vysokých škol. Politický vývoj v tehdejším Československu však nakonec vedl k rozhodnutí vybavit železnice zařízeními ze SSSR. Firma L. M. Ericsson vybudovala a v roce 1952 aktivovala na základě platné smlouvy ještě druhé zařízení ve stanici Kráľova Lehota na Slovensku. Od následujícího roku zřizovaly tehdejší ČSD již pouze zařízení sovětského vzoru.

V muzejní expozici CHŽK bychom naše první reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson, které dosloužilo 1. prosince 2005, rádi prezentovali světelným návěstidlem, elektromotorickým přestavníkem a závorovým pohonem. Našim cílem je tyto již získané prvky opravit a zprovoznit. V této věci jsme oslovili i výrobce zařízení firmu Ericsson. Zároveň stále pátráme po dalších chybějících částech tohoto zařízení.