Připravované nostalgické akce

Mikulášská jízda CHŽK 2025

termín: sobota 29. listopadu 2025

Bezdružické parní léto 2026

termín: sobota 1. a neděle 2. srpna 2026

Prezentace zabezpečovací techniky

Přihlášení

Razítka

126.jpg

Ediční činnost

2015-12_Rocenka_2014.jpg

Nákupní košík

 x 

košík je prázdný

Také nás najdete


Vážení přátelé železnice
vítáme Vás na stránkách spolku
Chornický železniční klub, z. s.
Doufáme, že se Vám zde bude líbit a najdete vše,
co jste chtěli vědět o nás a akcích pořádaných pro Vás.


 

Aktivity spolku můžete též sledovat
prostřednictvím sociálních sítí

Aktuálně

Mikulášská jízda CHŽK 2025

Na počátku září 2025 jsme začali pracovat na přípravě naší tradiční Mikulášské jízdy. Po sestavení rozpočtu akce následovala jednání se zástupci Jihomoravského kraje, Pardubického kraje, sponzorů i všech měst a obcí na trase zvláštního vlaku. V pondělí 29. září 2025 dosáhl objem přislíbených finančních prostředků částky potřebné k uspořádání akce, a výbor spolku tak rozhodl o jejím konání. Všem donátorům velmi děkujeme. Mikulášská jízda CHŽK 2025 se uskuteční v sobotu 29. listopadu 2025 a na rozdíl od předchozích ročníků bude výchozí a cílovou stanicí okružního zvláštního vlaku vedeného parní lokomotivou Ústí nad Orlicí. Pro návoz a odvoz účastníků akce v úseku Boskovice–Chornice, tedy v části trasy bez pravidelné osobní železniční dopravy, bude stejně jako v roce 2023 vypraven zvláštní motorový vlak. Podrobné informace včetně jízdních řádů a cen jízdného budou včas zveřejněny.

 

 

Letošní mikulášská jízda do Oslavan se neuskuteční

Ve středu 24. září 2025 nás zástupci města Oslavany informovali o zrušení letošní mikulášské jízdy z Brna do Oslavan, plánované na sobotu 6. prosince 2025. Toto velmi těžké rozhodnutí museli učinit z důvodu rozsáhlé technické závady na traťové koleji mezi stanicí Ivančice a dopravnou Oslavany. Tato akce se tradičně těší velké oblibě nejen u veřejnosti, ale i u členů našeho vlakového personálu. Doufáme proto, že se do jejího příštího ročníku podaří vzniklý technický problém vyřešit. O plánovaných akcích připravovaných v roce 2026 vás budeme samozřejmě průběžně informovat.

 

 

Zahájena generální oprava výstražníku AŽD 97

V září 2020 se našemu spolku podařilo získat výstražník AŽD 97-PV a závorový pohon ZPZ. Tyto relativně nové prvky pocházely z přejezdu P6823 ležícího v kilometru 212,004 mezi stanicemi Letovice a Březová nad Svitavou, který se Správa železnic rozhodla rekonstruovat. Závorové pohony vyráběné v licenci německé firmy Pintsch-Bamag byly na naši železniční síť dodávány ve druhé polovině devadesátých let. Na přelomu století jejich výroba skončila a stejně tak i výstražníky s plastovou svítilnovou skříní se již řadu let dodávají v inovovaném provedení. V září 2025 jsme zahájili generální opravu tohoto exponátu, který se v našem připravovaném muzeu stane součástí souboru přejezdových zabezpečovacích zařízení. O průběhu prací budeme naše příznivce informovat prostřednictvím sociálních sítí.

Rekonstrukci exponátu můžete sledovat v galerii na naší facebokové stránce.

 

 

Muzejní expozice železniční sdělovací a zabezpečovací techniky

Dlouhodobým cílem našeho spolku je vybudování muzejní expozice železniční zabezpečovací techniky, v níž by byly vhodnými exponáty zastoupeny všechny epochy vývoje tohoto specifického oboru. Již od poloviny devadesátých let dvacátého století proto shromažďujeme vhodná zařízení, další předměty a artefakty. Výběr jednotlivých prvků není snadný především z důvodu jejich značné rozmanitosti a poměrně dlouhému vývoji tohoto oboru. Naším nejstarším exponátem je tak telegrafní stanice systému Morse z roku 1887, nejmladším pak ovládací a indikační pult reléového zabezpečovacího zařízení AŽD-71 s číslicovou volbou ze stanice Uhersko, vyrobený v roce 1996. V roce 2009 jsme se rozhodli změnit strategii a namísto shromažďování jednotlivých prvků se zaměřujeme na záchranu celých funkčních celků. Domníváme se totiž, že tímto způsobem prezentovaná a zároveň plně funkční zařízení budou pro návštěvníky naší expozice atraktivnější. V současné době máme tímto způsobem sestaveno elektromechanické zabezpečovací zařízení, získali jsme kompletní staniční reléové zabezpečovací zařízení ze stanice Vlárský průsmyk nebo přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR, VÚD a AŽD 71. Přípravou expozice se zabývá muzejní rada spolku, které jsou velmi nápomocni odborníci na vedoucích postech správce železniční infrastruktury i řadoví zaměstnanci údržby. Zamýšlené muzeum by mělo v budoucnu sídlit na území Jihomoravského kraje a nebylo by tak konkurencí pro již existující expozici, umístěnou v areálu podniku Signalmont Hradec Králové. S přípravou koncepce našeho muzea nám totiž významně pomohli i někteří z těch, kteří stáli u zrodu hradecké expozice. Obě instituce by se tak v budoucnu mohly vzájemně doplňovat. Zpřístupnění našich sbírek veřejnosti není prozatím možné z důvodu absence vhodných prostor. Snažíme se sice najít vyhovující objekt, ale vzhledem ke skutečnosti, že mnohé plánované exponáty dosud nevlastníme a nemáme jistotu, zda je získáme, není v současné době tato otázka aktuální. Daleko víc nás tak trápí skutečnost, že již odkoupená zařízení skladujeme v několika pronajatých objektech na různých místech. Vzdálenost mezi těmito depozitáři a jejich parametry nám poněkud komplikují činnost a nutí nás ve většině případů skladovat exponáty v rozloženém stavu. Nejvíc nás však mrzí, že nemůžeme vyhovět četným žádostem železničních historiků, modelářů, studentů odborných škol zaměřených na železniční dopravu a zabezpečovací techniku i příznivcům železnice. Tito lidé mají velký zájem si zařízení, z nichž již mnohá nejsou již na železniční síti České republiky v provozu, prohlédnout, změřit či zdokumentovat. Z tohoto důvodu se v současné době intenzivně snažíme získat vhodné skladovací prostory pro jediný depozitář, který by umožnil soustředit všechny získané exponáty na jednom místě a v sestaveném stavu. Mohli bychom tak nejen uspokojit výše zmíněné zájemce, ale v případě příznivé situace příležitostně zpřístupnit naše sbírky i pro veřejnost podobným způsobem, jak to činí například Národní technické muzeum ve svém chomutovském depozitáři.

 

V oboru železniční sdělovací a zabezpečovací techniky i vývoji návěštění nebo řízení provozu na našich železnicích se náš spolek snaží vyvíjet osvětovou, popularizační a propagační činnost. Na děti a mládež je zaměřen náš mobilní stánek s prezentací reléových zabezpečovacích zařízení. Jeho návštěvníci si mohou sami vyzkoušet práci výpravčího ve dvou železničních stanicích a na odbočce, nacházející se na trati těmito stanicemi. Pro historiky, odborníky z oboru, příznivce železnice i laickou veřejnost jsou určeny články zabývající se výše uvedenými tématy, které zveřejňujeme v časopisu Dráha.

 

Přípravu muzejní expozice podpořili:

TT modelář


Mechanická a elektromechanická zabezpečovací zařízení:

Mechanická návěstidla a jejich příslušenství:

Elektromechanické zabezpečovací zařízení německého vzoru

Elektrodynamická zabezpečovací zařízení

Reléová zabezpečovací zařízení

Releová zabezpečovací zařízení

Přejezdová zabezpečovací zařízení

Přejezdová zabezpečovací zařízení

Sdělovací a informační zařízení:

Město Velké Opatovice získalo železniční spojení v září 1889, kdy byl zahájen provoz na Moravské západní dráze vedoucí z Prostějova do Třebovice v Čechách s odbočkami do Senice na Hané a do Velkých Opatovic. Po vybudování místní dráhy ze Skalice nad Svitavou do Velkých Opatovic dokončené v květnu 1908 získalo železniční spojení i s hlavní tratí Brno–Česká Třebová. Nádraží nebylo původně kryto žádnými návěstidly, neboť pro místní dráhy platilo v době jejich vzniku velké množství úlev. Výpravčí v takovéto stanici však mohl dovolit jízdu vlaku ze sousední do vlastní stanice teprve v okamžiku, kdy měl pro tento vlak postavenou vlakovou cestu. K první změně této praxe došlo až v době druhé světové války, kdy německé okupační úřady donutily tehdejší železniční správu k realizaci velkého množství změn a administrativních opatření. Stanice nevybavené vjezdovými návěstidly musely nově krýt lichoběžníkové tabulky. Po jejich zavedení mohl výpravčí povolit jízdu vlaku ze sousední do vlastní stanice i v případě, že pro něj neměl postavenou vlakovou cestu. Tento vlak musel být zpraven písemným rozkazem o povinnosti zastavit u lichoběžníkové tabulky a jeho vjezd do stanice se následně povolil ruční návěstí. K další změně došlo v květnu 1955, kdy vstoupily v platnost nové návěstní předpisy. Ty určovaly, že lichoběžníkové tabulky smějí být nadále používány pouze k označení hranic dopraven na tratích se zjednodušeným řízením dopravy. Stanice obsazené výpravčími musely mít vjezdová návěstidla s předvěstmi. Protože nebylo možné v krátké době zřídit tak velké množství nových návěstidel, použily se velmi často provizorní pevné červené desky návěstící Stůj doplněné svítilnami přivolávací návěsti. Na zábrzdnou vzdálenost před těmito návěstidly se umisťovaly pevné žluté terče dávající návěst Výstraha. Oba druhy návěstidel, převzaté od tehdy zaváděných přechodných vojenských zabezpečovacích zařízení, se v noční době osvětlovaly svítilnami s odpovídajícími barevnými skly. Tato provizoria sloužila na některých místech i dvacet let. Ve Velkých Opatovicích však fungovala jen velmi krátce, protože již na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století proběhla velká přestavba nádraží, zahrnující rozšíření kolejiště, výstavbu nové výpravní budovy a vybudování mechanického zabezpečovacího zařízení. Tuto investičním akci iniciovaly a částečně financovaly Moravské šamotové a lupkové závody (MŠLZ), jejichž továrna ležící v těsném sousedství stanice měla vlastní vlečku a železniční dopravu využívala velmi intenzivně. V roce 1960 byla aktivována nová mechanická jednoramenná vjezdová návěstidla nezávislá na výhybkách s mechanickými předvěstmi. Jejich obsluha se prováděla z ústředního přístroje umístěného v dopravní kanceláři. Jednalo se o ocelovou svařovanou konstrukci osazenou šesti dvoupolohovými pákami, z nichž dvě sloužily k uzávorování výhybek, jimiž ze staničního kolejiště odbočovala vlečky MŠLZ. Jako zabezpečovací zařízení první kategorie sloužila ve stanici i nadále skříňka pro zavěšování hlavních klíčů. Současně došlo i k vybudování dálkově ovládaných mechanických závor s předzvaněčem na přejezdu ležícím v kilometru 11,234 na šebetovském záhlaví stanice (dnes P6950). V roce 1970 byly tyto závory nahrazeny samočinným přejezdovým zabezpečovacím zařízením typů VÚD, mezi nímž a staničním zabezpečovacím zařízením byla zřízena závislost pomocí elektromagnetického a mechanického kozlíkového zámku. V této podobě sloužilo zařízení ve stanici až do října roku 2023. S platností od 10. června 2023 došlo k zastavení osobní dopravy mezi stanicemi Boskovice a Velké Opatovice s tím, že trať bude nadále využívána pouze pro nákladní dopravu. Při nižší intenzitě železničního provozu však dochází z důvodů nedostatečného pojíždění kolejnic k výraznému snížení spolehlivosti kolejových obvodů. Z tohoto důvodu musela být přejezdová zabezpečovací zařízení typu VÚD na přejezdu P6961 ležícím v kilometru 18,319 ve stanici Šebetov a na přejezdu P6950 ležícím v kilometru 11,234 ve stanici Velké Opatovice nahrazena modernějším systémem využívajícím počítače náprav. Náhrada kolejových obvodů počítači náprav proběhla i u přejezdu P6966 ležícím v kilometru 20,719 a P6967 ležícím v kilometru 21,131 mezi stanicemi Boskovice a Šebetov. Současně s touto investiční akcí mělo dojít k náhradě mechanických návěstidel ve stanici Velké Opatovice světelnými. Náš spolek z tohoto důvodu požádal o odprodej vjezdového návěstidla L, které mělo atypickou konstrukci určenou pro obsluhu na vzdálenosti delší než 600 metrů. Tento typ návěstidla nemá stavěcí a rozvěsné zařízení umístěné na rameni, ale pod ním a jeho konstrukce je převzata z mechanické předvěsti. Zástupci Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Brno, do jejichž obvodu stanice Velké Opatovice spadá, naší žádosti vyhověli. Současně nás však upozornili, že o zbylá návěstidla nemá nikdo zájem. Aby tato dnes již historická zařízení neskončila jako kovový odpad, rozšířili jsme svoji žádost na obě jednoramenná návěstidla, obě předvěsti a čtyři pákové dotahovače. Vnitřní prvky zabezpečovacího zařízení včetně výstroje přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD si ponechala Správa železnic pro svoji vlastní muzejní expozici. K vypnutí původního staničního a přejezdového zabezpečovacího zařízení ve stanici Velké Opatovice došlo v pondělí 26. října 2023. Ještě v tento den provedli naši členové po dohodě se zaměstnanci Správy železnic demontáž obou mechanických předvěstí včetně pákových dotahovačů a jejich náhradu pevnými návěstmi Výstraha. Vjezdová návěstidla zůstala na svých místech, ovšem z důvodu stavebních prací, které mimo jiné zasahovaly do drátovodných tras, nařizoval rozkaz o výluce povolovat vjezdy vlaků do stanice ze směru od Šebetova přivolávací návěstí a ze směru od Chornic písemným rozkazem. Díky skalickým zaměstnancům Správy sdělovací a zabezpečovací techniky, kteří nad rámec svých povinností provedli opětovné zprovoznění vjezdového návěstidla od Šebetova, a výjimce z rozkazu o výluce udělené vedením Provozního obvodu Brno, se posledním vlakem, který vjel do stanice Velké Opatovice na návěst mechanického návěstidla, stal v sobotu 25. listopadu 2023 zvláštní vlak vedený parní lokomotivou 423.009 vypravený v rámci akce Mikulášská jízda pořádané našim spolkem. Obě vjezdová návěstidla pak zůstala na svých místech i po aktivaci nového zabezpečovacího zařízení, provedené 8. prosince 2023. Stalo se tak na základě požadavku brněnské redakce České televize, která se rozhodla natočit reportáž o úbytku mechanických návěstidel na tratích v Jihomoravském kraji a v této věci oslovila Oblastní ředitelství Správy železnic v Brně. Televizní štáb se nakonec rozhodl pořídit potřebné záběry ve stanici Božice u Znojma, kde proběhlo vypnutí a snesení mechanických vjezdových návěstidel a jejich předvěstí ve středu 27. března 2024. Následující den 28. března 2024 provedli naši členové ve spolupráci se zaměstnanci Správy železnic a firmy AK signal Brno, a. s., snesení vjezdového návěstidla L ze směru od Chornic. Demontáž vjezdového návěstidla S ze směru od Šebetova se však ukázala jako velmi problematická. Toto návěstidlo se nacházelo na terénní vyvýšenině nad tratí. Technika firmy AK signal Brno, a. s., se na toto místo nemohla dostat a jako velmi problematické se ukázalo i navrhované použití motorového vozíku MUV-69 Správy železnic, jehož hydraulická ruka nedisponovala délkou potřebnou k bezpečnému uchopení návěstidla. Náš spolek nakonec najal vlastní mechanizaci a projednal její příjezd až k návěstidlu se zástupcem města Velké Opatovice coby majitelem příslušných pozemků i s jejich nájemcem. Snesení posledního mechanického návěstidla tak proběhlo po vzájemné dohodě všech zúčastněných ve středu 17. dubna 2024. Toto návěstidlo by se mělo stát exponátem muzejní sbírky spřáteleného spolku. O jednu z předvěstí projevil zájem soukromý sběratel, který nás oslovil s nabídkou její výměny za jiný velmi zajímavý exponát. Za úspěšné zvládnutí této záchranné akce děkujeme vedení a zaměstnancům Oblastního ředitelství Správy železnic Brno, Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Brno, zaměstnancům Správy tratí Brno, pracovníkům společnosti AK signal Brno, a. s., zástupcům města Velké Opatovice a firmě Rendax, s. r. o., z Velkých Opatovic.


Reportáž České televize Brno z 27. března 2024
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/324281381990327/cast/1035907/

Poslední volno do Velkých Opatovic

Rozvěšení předvěsti PřL

Snesení návěstidla L

Snesení návěstidla S

 

V úterý 18. dubna 2023 byla zahájena likvidace objektu bývalého ústředního stavědla v železniční stanici Jaroměřice nad Rokytnou. Z tohoto stavědla se nám v roce 2019 podařilo získat ústřední mechanický přístroj vzor 5007 se samočinnými závěry výměn. V připravované muzejní expozici CHŽK bychom rádi mimo jiné prezentovali i autentické prostředí stavědla. Z tohoto důvodu jsme oslovili Správu železnic i firmu, která demoliční práce v Jaroměřicích nad Rokytnou prováděla, s prosbou o šetrné vybourání ocelových oken, která jsou typickým prvkem používaným na všech typech stavědel. Díky nevšední ochotě a vstřícnosti zaměstnanců brněnské firmy Práci lidem, kteří vyjmutí oken provedli, je zřízení makety stavědla v naší muzejní expozici výrazně blíže k realizaci.

V roce 2021 začaly stavební práce v úseku mezi stanicemi Ústí nad Orlicí a Brandýs nad Orlicí na hlavní koridorové trati z Prahy do České Třebové. Jejich cílem je nejen oprava tohoto velmi vytíženého úseku, ale také zřízení nové výhybny, která by měla usnadnit řízení provozu při výlukách a mimořádnostech. V rámci investiční akce zanikla 12. prosince 2021 se začátkem platnosti nového jízdního řádu železniční zastávka Bezpráví, v níž se mino jiné nacházel bývalý strážní domek a dřevěná strážnická budka. Tyto malé objekty začaly vznikat u strážních domků po roce 1885 v důsledku novely živnostenského zákona. Po zrušení košových návěstidel, sloužících jako optický telegraf mezi železničními stanicemi, provedla v šedesátých letech devatenáctého století většina železničních společností reorganizaci strážních domků. Některé z nich byly zrušeny jako strážní stanoviště a zůstaly jen jako bytový fond. Zbývajícím strážníkům se prodloužily jejich obvody. Kromě zajištění sjízdnosti tratě a její střežení měli na starosti většinou již jen zavírání závor na přejezdech. K jejich informování o železničním provozu sloužily zvonkové přístroje, umístěné zpravidla na střechách domků. Po změně legislativy v roce 1885 již nemohl službu vykonávat jen kmenový strážník, bydlící s rodinou přímo ve strážním domku. Objevila se tedy nová kategorie zaměstnanců, strážníků substitutů neboli vystřídačů. Těm působila značné potíže skutečnost, že nemohli v mnohých případech během své směny pobývat ve strážním domku, protože jej obýval kmenový strážník, a museli tak celou službu trávit venku navzdory nepřízni počasí. Vedlo to k mnohým stížnostem, které železniční společnosti řešily výstavbou strážnických budek, nazývaných někdy též jako návěstní domky (signalhütte). Každá společnost budovala samozřejmě svůj typ budky, obvykle vybavené zvonkovým přístrojem a telefonem. Společnost státní dráhy (StEG) používala za tímto účelem typizované objekty na čtvercovém půdorysu o rozměrech 2500 x 2700 mm ve zděném nebo dřevěném provedení. Budky měly rovnou střechu, která byla na jedné straně prodloužená. V tomto místě byl nad střechou umístěn zvonkový návěstní přístroj a pod střechou skříň s jeho pohonem. Dřevěná verze tohoto objektu sloužila i ve zmíněné zastávce Bezpráví jako stanoviště závoráře. Po jeho zrušení jej využíval obyvatel strážního domku jako sklad dřeva. Na střeše budky zůstaly čtyři držáky, které původně nesly zvonkový přístroj. Ještě sedmdesát let po zrušení těchto zařízení je často pozorovali mnozí naši členové při svých cestách vlakem. V době zahájení stavebních prací jsme proto vznesli dotaz ke správci objektu. Zajímalo nás, zda se v rámci rekonstrukce neplánuje likvidace domku a budky s tím, že bychom držáky případně demontovali pro muzejní účely. Tehdy jsme byli informování, že likvidace žádného objektu není součástí investiční akce. Tato informace byla pravdivá, nicméně bourání nakonec v červnu 2022 nastalo v rámci samostatné zakázky. O tom, že jsou strážní domek i strážnická budka likvidovány, jsme se tak dozvěděli do slova pět minut po dvanácté od strojvedoucího projíždějícího bývalou zastávkou. Oslovili jsme proto zástupce společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice, a. s., která demolici prováděla. Díky jeho velmi vstřícného přístupu se podařilo tři ze čtyř držáků dohledat a zachránit. Jde sice jen o tyče se závity, ale jedná se o poctivou kovářskou práci z konce devatenáctého století. Po vyrobení repliky chybějícího čtvrtého držáku je proto použijeme u některého z našich zvonkových přístrojů.

V červnu 2023 vyvrcholily rekonstrukční práce v železniční stanici Moravské Budějovice, jejichž součástí se stalo i vybudování zcela nového elektronického staničního zabezpečovacího zařízení. Ještě před zahájením stavební činnosti požádal náš spolek Správu železnic o odprodej jedné mechanické předvěsti. K tomuto kroku nás vedla snaha o rozšíření projektu plánované expozice mechanických návěstidel, spočívající mimo jiné v prezentaci všech provedení mechanické předvěsti vzor 5030. Od svého zavedení v roce 1913 prošlo totiž toto návěstidlo několika zásadními proměnami. Po schválení naší žádosti nám zástupce Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Jihlava přidělil předvěst PřS, patřící k vjezdovému návěstidlu kryjícímu stanici Moravské Budějovice ve směru od Jaroměřic nad Rokytnou. Při následných jednáních jsme navrhli, že si demontáž i odvoz návěstidla zajistíme ve vlastní režii tak, abychom co nejméně zatěžovali zaměstnance provádějící stavební práce i dozor nad nimi. Původní zabezpečovací zařízení ve stanici Moravské Budějovice bylo vypnuto v pondělí 5. června 2023 v 09:00 hodin. Krátce poté jsme předvěst převzali a provedli její snesení. Již při demontáži se ukázalo, že stožár a nožní kladky návěstidla jsou původní. Na ocelovém profilu tvaru I tvořícím stožár se nacházely nápisy odkazující na železárny ve štýrském městě Donawitz ležícím Rakousku. Díly nožních kladek byly označeny logem firmy Siemens & Halske. Tyto části předvěsti tak zjevně pochází ze souboru původních prvků, patřících k elektromechanickému zabezpečovacímu zařízení aktivovanému dle dochovaných písemných záznamů 4. srpna 1921. Jedná se tak o naše nejstarší návěstidlo a na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že většina jeho pohyblivých částí byla v průběhu provozu z důvodu opotřebení vyměněna. Předvěst proto hodláme při plánované rekonstrukci uvést do stavu přesně odpovídajícímu roku vyrobení. Náš velký dík za získání nového exponátu patří Správě železnic, především zaměstnancům Oblastního ředitelství Brno a Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Jihlava.

V červenci 2021 se do připravovaného muzea našeho spolku podařilo získat velmi zajímavý exponát. Novým přírůstkem je skříň obsahující výstroj přejezdového zabezpečovacího zařízení VÚŽ 76 a její příslušenství. Tento výrobek není sice zajímavý stářím, ale je svým způsobem unikátní a v expozici železniční sdělovací a zabezpečovací techniky by rozhodně neměl chybět. Vyvinuli jej ve Výzkumném ústavu železničním (VÚŽ) ve druhé polovině sedmdesátých let, tedy v době, kdy se již na našich železničních přejezdech v naprosté většině budovalo tehdy zcela nové přejezdové zabezpečovací zařízení AŽD 71. Pro málo vytížené vedlejší tratě se slabým provozem však bylo zbytečně drahé, jeho napájení vyžadovalo kvalitní připojení k rozvodné síti a k vyhodnocení přítomnosti železničního vozidla a spuštění výstrahy využívalo kolejové obvody. U nich ovšem při velmi malém provozu hrozilo snížení šuntové citlivosti, a tedy i spolehlivosti zařízení. Tyto faktory proto vedly k zadání vývoje jednoduchého přejezdového zabezpečovacího zařízení, nenáročného na spotřebu elektrické energie a využívajícího kolejnicové spínače. Z důvodu úspor kabelů nemělo mít ani kontrolní prvky na nejbližším obsazeném stanovišti a svůj stav mělo návěstit prostřednictvím přejezdníků přímo strojvedoucímu. Výrazných úspor ve spotřebě elektrické energie bylo dosaženo nejen nasazením kolejnicových spínačů namísto kolejových obvodů, ale i využitím tehdy nejmodernějších elektronických prvků ve výstroji zařízení. K varování uživatelů silniční komunikace sloužily výstražníky převzaté od přejezdového zařízení AŽD 71. Ty neměly samozřejmě závory ani pozitivní signalizaci bílým přerušovaným světlem. Ověření funkčnosti systému proběhlo nejprve na zkušebním modelu zařízení instalovaného v roce 1977 na přejezdu ležícím v kilometru 81,188 mezi stanicemi Litice nad Orlicí a Žamberk (dnes P4054). V roce 1978 došlo k výrobě a aktivaci dvou prototypů, vyrobených ve Sdělovacích a zabezpečovacích dílnách ČSD Ústí nad Labem. Jeden byl instalován na železničním přejezdu v kilometru 96,543 mezi stanicemi Rumburk a Jiříkov (dnes P3283), druhý začal bdít nad bezpečným provozem na přejezdu v kilometru 29,590 mezi stanicemi Nová Cerekev a Pacov (dnes P6364). Po dvouletém úspěšném zkušebním provozu vydalo FMD výnos čj. 18.490/80-014, kterým zařízení VÚŽ 76 schválilo. Jeho budování na síti ČSD oficiálně odstartoval 28. července 1981 zaváděcí list číslo ZL 07/1981-SZ. Po vybudování několika zařízení VUŽ 76 se na počátku osmdesátých let dvacátého století došlo na základě požadavků strojvedoucích k doplnění opakovacích přejezdníků umístěných těsně před přejezdem. Toto inovované provedení zařízení, označené jako VÚŽ 76-OP, schválilo FMD do provozu výnosem čj. 13.911/85-14 dne 8. července 1985 a ve stejný den vyšel pod označením ZL10/1985-SZ i jeho zaváděcí list. Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76 se příliš nerozšířilo, sloužilo jen na několika málo přejezdech a sami jeho tvůrci je s odstupem času nepovažovali za příliš úspěšné. I takové zařízení má však nesporně své místo v připravované muzejní expozici CHŽK. V létě 2020 podal proto náš spolek žádost o odprodej výstroje zařízení VÚŽ 76 a jeho příslušenství z železničního přejezdu P2054, ležícího v kilometru 14,215 mezi stanicemi Úpořiny a Chotiměř, jehož náhrada se již projektovala. Dohodnuté prvky převzali naši zástupci ve čtvrtek 15. července 2021.

Nejčastěji hledáte:

> Vlakový personál

> Pamětní razítka

> Prezentace zabezpečovací techniky

 

Zaměření:

Podpora a propagace železniční dopravy v České republice, dokumentační a publikační činnost na poli železniční historie a záchrana železničních technických památek.

 

Činnost:

> organizování jízd zvláštních vlaků

> zajišťování personálu v dobových uniformách na zvláštních vlacích v rámci vlastních akcí, případně na akcích pořádaných jinými organizacemi

> zajišťování mobilní prezentace železničních zabezpečovacích zařízení v rámci vlastních akcí, případně na akcích pořádaných jinými organizacemi

> tvorba návrhů pamětních razítek pro vlastní akce, případně pro akce pořádané jinými organizacemi

> pořádání a spolupořádání výstav se železniční tématikou

> publikační a ediční činnost

> příprava muzejní expozice železniční zabezpečovací techniky

> spolupráce s jinými podobně zaměřenými subjekty na národní i mezinárodní úrovni.

 

Založeno: 23. března 1998
Počet členů: 41
Čestní členové: 6

Výbor spolku:

Předseda: Aleš Opatřil
Místopředseda: Martin Hanák
Jednatel: Marek Říha

 

Technická sekce:

Pokladník: Jan Čiháček
Účetní: František Mikeš
Grafik: Luboš Brant
Webmaster: Martin Vodák